Jařinec

Tato stránka slouží jako rozšíření „Audioprocházky po jaroměřských školách“, kterou připravilo Kolegium hraběte Šporka a PaeDr. Tamara Baudišová k výročí 650 let od první zmínky o škole v Jaroměři v roce 2024. U jednotlivých škol si již brzy budete moci načíst zvukové stopy chytrým telefonem, do té doby je naleznete všechny pěkně pohromadě alespoň níže.

Stará škola

Stará jaroměřská škola stojí na náměstí při chrámu sv. Mikuláše. Její pozice souvisí s dávnou historií, kdy ve městě byl augustiniánský klášter, který zde měl svou školu. Tato budova byla vystavěna v letech 1840–1842 společníky Františkem Lukšem a Janem Tláskalem ve stylu pozdního klasicismu a spolu s protilehlou budovou č. p. 1 tvoří malé předkostelní náměstí. Uvnitř budovy jsou dochovány zbytky staré městské věže zřícené v r. 1548 a suterény měšťanského domu č. p. 3. Dnes zde sídlí úřady a připomínku na školu tvoří snad jen nápis nad vchodem: Venite par VVLI Inhac Vobis errecta domo virtvs et salvs aneb Vstupte do domu ctnosti a spásy, který zde byl pro vás postaven.

Historie školy

1835 shodou okolností vykoupen dům č. p. 3 sousedící se starou budovou školy

1840–1842 výstavba školy

1842–1852 ve škole sídlí městský úřad

1852 škola povýšena na školu hlavní

1886 výuka probíhá pouze v češtině

1869 nový školní zákon (Hesnerův) – povinná školní docházka do 14 let, obecná škola

1874 škola rozdělena na dívčí a chlapeckou

1876 vzniká chlapecká měšťanka

1885 chlapci se stěhují do nové budovy, škola se stává dívčí

1888 vzniká dívčí měšťanka

1914 dívky se stěhují do nové budovy

1930–1935 živnostenská škola pokračovací

druhá polovina 20. století různé využití

90. léta umístěny úřady

V 16. století zde byla latinská škola a jejím správcem byl vystudovaný bakalář nebo mistr pražského učení. Tomu odpovídají i jména prvních správců Jiří Bakalář a Johanes Kantor. 

Na konci 18. století byly v této pozici dva domy a jeden z nich, dřevěný, stojící blíže ke kostelu, byl škola. Děti se do ní nemohly vejít, takže se učilo i naproti ve faře a některých soukromých domech na náměstí. Dřevěná budova byla zároveň vodárnou a v pozůstatcích věže přiléhající ke kostelu bydlel pan učitel. Její stav byl dost chatrný.

V roce 1842 vzniklo v nové budově 6 tříd, nesouměrně vystavěných. Školu však částečně zabral městský úřad kvůli úpravám radnice a vydržel zde do roku 1852, kdy byla škola povýšena na školu hlavní. 

V budově sídlilo také muzeum. Později zde byla domovní správa. Stavební hmoty národní podnik Náchod, Technické služby města Jaroměře. Byly tu kanceláře obuvnického závodu Snaha.

nám. Československé armády 3, Jaroměř

Základní škola Na Ostrově

Základní škola Na Ostrově je devítiletá městská škola s hlavní budovou osazenou v městském parku v blízkosti náměstí, k níž patří budova školní družiny ve vilové čtvrti Na Ptákách. Budova školy svou hmotou, umístěním a náplní působí jako zásadní pilíř utvářející naši společnost. Vystavěna byla jako obecní dům s městským muzeem a chlapeckou školou, a když se na ni zadíváte, cítíte z ní jakéhosi obrozeneckého ducha. Ostatně zdejší střecha nápadně připomíná zastřešení Národního divadla. 

Škola pojme až 550 žáků a je moderně materiálně vybavena. To lze říci jak o třídách, tak laboratořích, ale i třech počítačových učebnách. Součástí budovy je dále malá tělocvična, aula a charakteristická plašička holubů. 

Historie školy

původní název: Obecní dům

autor: Arnošt Jenšovský

vystavěl: Emil Prückner a Jan Čermák

Proměny v čase

Výstavbě obecní budovy Na Ostrově předcházela velmi složitá anabáze. Výběr pozemku zcela odpovídal dobovým tendencím – místo v blízkosti centra s dostatkem zeleně a světla. Problémem však bylo, že se jednalo o lokalitu pravidelně zaplavovanou a bez řádného přístupu. Tehdejší ostrov tvořený řekou Labe a mlýnským náhonem pokrývaly především zahrady, místy dost zpustlé. Břeh k řece Labi byl nízko položen a na ostrov se vstupovalo pouze lávkou od radnice nebo mostkem přes náhon u mlýna. Pro výstavbu takto významné budovy bylo potřeba vykoupit pozemky, zvýšit břeh řeky alespoň o jeden metr, postavit jez, vykoupit tři domy na náměstí, ty zbourat a postavit most z náměstí. Není překvapivé, že takový podnik způsobil ve městě rozkol dvou stran a trvalo dlouho, než se s tím část místních ztotožnila. Jasná vize vedení města však překonala veškeré překážky a tento „palác“ postavila. Spolu s obecním domem vznikl i park, v nejbližším okolí stavby pojednaný jako francouzský, jinak anglický, dle návrhu opočenského zámeckého zahradníka Johana Liehma. Výraznou zásluhu na městském parku má také Vojtěch Probošt, tehdejší tajemník města. 

Jedná se o neorenesanční objekt dle návrhu Arnošta Jenšovského s charakteristickým prvkem zastřešení objektu. Objekt budovy zdobí řada soch, jejichž autorem je Josef Strachovský – při vstupu do objektu stojí J. A. Komenský a Josef Jungmann.

Budova družiny rovněž stojí za povšimnutí. Původní vila manželů Moravcových byla postavena někdy v letech 1911–1912 a jejím autorem je nejspíše Oldřich Liska. Jedná se o jedno z jeho raných děl ovlivněných ještě „Gesamtkunstwerkem“ a spojuje klasicismus s německou secesí a dekorativismem. Vila byla přestavěna v 70. letech pro potřeby družiny.

Po stranách hlavního vchodu se nacházel byt školníka a ředitelna, v přízemí napravo bylo umístěno městské muzeum. V prvním poschodí risalitu byla veliká kreslírna, ve druhém nádherná zasedací síň 14,72 m dlouhá a 8,16 m široká. V hlavní části byly chodby široké tři metry s okny na severní stranu vykládány asfaltovými plotnami. Přes osm metrů široké schodiště, ozdobené bronzovaným zábradlím a mezi 1. a 2. poschodím vázami z teracoty, rozdělovalo budovu na dvě souměrné části. Z celkového počtu 39 místností bylo 18 vyučovacích a 8 kabinetů. V suterénu se nacházelo 5 rozsáhlých dílen, velká šatna a tělocvična s 18 okny, vysoká 8,8 m. Mimoto zde bylo ještě několik místností, hodících se velmi dobře za skladiště.

Zajímavosti 

• V roce 1897 postihla Jaroměř velká povodeň, značné škody způsobila i škole. Byly zatopeny dolní místnosti, zvedla se podlaha v šatně a tělocvičně, na školní zahradě byl odplaven plot a úl se včelami.
• V noci z 9. na 10. března 2000 postihla Jaroměř opět povodeň. Tentokrát svou mohutností předstihla stoletou vodu. Suterén školy byl zaplaven. V tělocvičně voda dosahovala výšky 1,4 m.
• V roce 1902 za podpory vzácného příznivce školy, místního školního dozorce JUDr. Karla Baštaře, uvolnil výbor městské spořitelny 7500,- korun na pořízení potrubí vedoucího z nádržky u sv. Anny do školy. Do té doby přinášel školník vodu v nádobách.
• Za I. světové války (1914–1918) bylo v budově školy ubytováno vojsko maďarské národnosti.
• V říjnu 1937 byl do několika tříd zaveden školní rozhlas, dar města Jaroměře.
• V únoru 1941 byla celá školní budova pronajata říšské branné moci.
• V roce 1948 došlo ke sloučení chlapeckých a dívčích škol.
• Ve školním roce 1953/52 byla zrušena povinná výuka náboženství

ZŠ Na Ostrově: Na Ostrově 4/4, Jaroměř; družina: Na Ptákách 316, Jaroměř

Gymnázium Jaroslava Žáka

Gymnázium Jaroslava Žáka umožňuje studium víceletého osmiletého (prima až oktáva) a čtyřletého gymnázia. Zřizovatelem školy je Královéhradecký kraj. Budova stojí v klidném prostředí vilové čtvrti, ve vlastním areálu s velkou oplocenou zahradou, která slouží jak k venkovní výuce, tak i možnosti relaxace o přestávkách. Vybavení školy je na dobré úrovni: je zde prostorná aula, menší tělocvična a posilovna, výdejna obědů, bufet, laboratoře a posluchárny fyziky, chemie, biologie. Stavba školy od počátku slouží svému účelu a nebyla potřeba objekt rozšiřovat či výrazně upravovat. Pojetí budovy je velmi střízlivé, oproštěné od dekorů, odpovídající době funkcionalismu. Výrazným prvkem je mohutná, v závěru členitá věž a vstup do objektu s pískovcovým portikem. Vnitřní pojetí odpovídá vnější obálce, je v zásadě strohé, přesto elegantní a účelně vybavené.

Historie školy

„Reálka je skvělým pomníkem vzdělávacích snah dneška.“

(Naše hlasy, 1928) 

Obecní reálka je v Jaroměři od roku 1919. Vyučování zprvu probíhalo v různých objektech města. V roce 1923 převzal obecní reálku stát s podmínkou výstavby samostatné budovy. Na základě soutěže se autorem nového objektu stal hradecký architekt Oldřich Liska. Výstavba měla probíhat v letech 1925–1926, ale kvůli složitému terénu a nutnosti mírně posunout stavbu došlo k realizaci až v roce 1928. Liskova střízlivá architektura vychází z purismu. V té době se jednalo o moderní budovu, s částečně plochým zastřešením. Vnitřní uspořádání má chodbový princip s původními šatními skříňkami a vitrínami. Velmi cenné je dochované vybavení prostoru sborovny.  V průčelí stavby je reliéf státního znaku od sochaře Josefa Wagnera. Gymnázium je zasazeno do prostorné školní zahrady, která je lemovaná původním plotem. Autorem návrhu parku byl zahradní architekt Josef Vaněk. 

Mladým srdcím, mladé duši 

stavěli jsme tento dům, 

budiž dílnou, v která buší 

po celý rok lidský um, 

budiž svatyní, v níž hoří 

čistého vždy ohně žár, 

budiž místem, v němž se tvoří 

budoucnosti naší zdar. 

Volnost byla dána nám, 

Vědě, Kráse služ ten chrám.

– „Náš chrám“ na slova Maxe Lederera, 2. sloka

Zajímavosti

• V budově gymnázia se usídlila Základní škola Křišťál, která vychází z tzv. Jenského plánu.
• Prvním ředitelem státní reálky byl Václav Linda – vyučující dějepisu a zeměpisu, hudebník a violista.
• Jaroslav Žák byl profesorem na státní reálce v letech 1936–1946, vyučoval latinu a francouzštinu. Inspirací některých jeho knih bylo právě prostředí jaroměřského gymnázia. Od roku 1945 byl Jaroslav Žák také scénáristou Československého státního filmu v Praze a nezávislý novinář. V roce 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a byla mu znemožněna publikační činnost.
• Purismus je umělecký směr snažící se odprostit se od dekoru. 
• Budova ukrývá i technické zajímavosti, jako jsou průduchy pro výměnu vzduchu, umístěné od suterénu po střechu v dutých prostorech mezi chodbou a třídami. Přirozené větrání zároveň provětrává skříňky umístěné ve společné stěně, což je příhodné.
• Pod budovou byla vybudovaná betonová vana svádějící prosakující spodní vodu, kterou bylo nutné odčerpávat.
• Stavba se musela posunout mírně na východ oproti původnímu plánu z důvodu ochrany lesíka, který stál v místě dnešního zimního stadionu.

Lužická 423, Jaroměř

Dětský domov, Základní škola speciální a Praktická škola v Jaroměři

Budova speciální školy se nachází na Jakubském předměstí za kostelem sv. Jakuba. Její podoba odpovídá stavitelství 20. let 20. století a je ovlivněna zejména funkcionalismem. Jak název napovídá, tato školní budova v sobě zahrnuje více funkcí. Vybavení školy je na dobré úrovni, jsou zde jak odborné třídy jako počítačová učebna, tak odborné pracovny jako hudebna, tělocvična, kuchyňka, dílna, posilovna a keramická dílna. Součástí školy je velká zahrada s ohništěm, hřišti a záhony.

Dětský domov poskytuje péči jinak poskytovanou rodiči dětem s nařízenou ústavní výchovou či umístěným na základě předběžného opatření. Slouží zpravidla dětem od 6–18 let, které nemají závažné poruchy chování. Kapacita dětského domova je 48 dětí. Základní škola speciální poskytuje základní vzdělání žákům se středním a těžkým mentálním postižením a kombinovaným postižením. Praktická škola poté funguje jako jednoleté střední vzdělávání žáků s těžkým zdravotním postižením, mentálním postižením a s diagnózou autismu, kteří získali ucelené vzdělání na úrovní základní školy speciální. 

Historie školy

původní název: Masarykův dům sociální péče

autor: Karel Šilinger

stavitel: firma Batík

výstavba: 1924–1928

Dům ten, vzniklý svornou prací

různých stran a korporací

jež sirotám láska staví

aby v klidu jejich hlavy

spočinuly bez strádání

bez hořkého pohrdání

od kojence

ku stařence,

dílo krásné – čin veliký –

hodný synů republiky!

závěrečný odstavec básně Masarykův dům sociální péče, Jan St. Polický z publikace Památníku k položení základního kamene

Zakladatelé této budovy vedle základního kamene ukládají v tato místa též svoje vřelá přání: 

Nechť budova, jejíž základ tvoří tento kámen, splní vznešený úkol, jejíž budovatelé v hlavě i srdci nosili. Nechť osuší slzy ubohých sirotků, zpříjemní podzim života osob chorých, dopřeje útulku a ochrany nejmenším a nahradí domov dětem, jímž matky pro starost o vezdejší potřeby nemohou poskytnouti dostatečné péče a hřejivého tepla domácího krbu.

Proměny v čase

Masarykův dům sociální péče v sobě nese důležitý odkaz našich předků. Spolek Jarboj roku 1878 přišel s myšlenkou na zbudování opatrovny v Jaroměři. Svou činností založil fond na výstavbu takového objektu. K tomuto účelu věnoval zesnulý děkan J. Kulhavý již v roce 1882 pozemek za kostelem sv. Jakuba. Po světové válce se potřeba budovy sociální péče ještě zvýšila. Roku 1924 byl položen základní kámen budovy, který darovalo tehdejší okresní město Dvůr Králové nad Labem. Náplní stavby měly být jesle, školka, starobinec, opatrovna a sirotčinec. Další rozměr dali budově čeští legionáři, kteří přišli s návrhem, že bude také pomníkem vojínů z Jaroměře a jaroměřského okresu padlých v první světové válce. Ne však mrtvým kamenem, ale institucí plnou života a sloužící k uchování života. Jedná se o stavbu, která je postavena na základech lidskosti, mravnosti a lásce k bližním. Její architektonické pojetí vychází z funkcionalismu, v zásadě se jedná o modernu první poloviny 20 století. Stavba je výrazně členitá avšak zbavena dekoru.

Zajímavosti 

• Prostory budovy sloužily také jako studentský domov pro děti z reálky v Jaroměři, později jako učňovský domov. 
• Budova poskytla i prostory Odboru ochrany matek a dětí. Mezi první aktivity patřilo zřízení poradny pro matky a děti a následně jeslí pro nejmenší děti, což bylo umožněno za pomoci obce, továrníků Etricha i bratrů Polických a dalších dobrovolných dárců. V poradně vedle lékařských rad bylo chudým matkám rozdělováno prádlo, mléko, léky, oděvy i mýdlo. V péči poradny se nacházely i děti a ženy ruských a ukrajinských běženců.
• V době 10. výročí trvání odborů Ochrany matek a dětí zde začala pracovat i poradna pro těhotné ženy. Asi jednou za měsíc dojížděl lékař do okolních vesnic, kde ordinoval většinou v prostorách škol. Podle potřeby byly ošetřovány i děti, protože na venkově dětský lékař svou ordinaci neměl. Spolu s ním jezdila i sociální pracovnice, která prováděla návštěvy v rodinách a zjišťovala jejich poměry.

Palackého 142, Jaroměř

Základní umělecká škola F. A. Šporka

Základní umělecká škola F. A. Šporka vede výuku hudebního, výtvarného a literárně-dramatického oboru. Škála vyučovaných nástrojů je pestrá, od běžných nástrojů, jako je například flétna, housle, kytara, klavír, po takové speciality jako cembalo nebo viola da gamba. Při škole vznikly také různé hudební soubory, bandy a orchestry. Výtvarníci mají k dispozici velkou, dobře vybavenou učebnu, v níž je mimo jiné keramická pec, hrnčířský kruh, tiskařský lis, rám na tkaní, rámy k malování na hedvábí, herdule pro paličkovanou krajku a šicí stroj. Učebna určená pro literárně-dramatický obor je poměrně malá, zato plná věcí, které se dají animovat. Jeho směřování je totiž výrazně zaměřeno na loutkové divadlo a jeho formy. Jaroměřská ZUŠka je celkem úspěšnou v celostátní konkurenci a dobře reprezentuje naše město. Sídlí v novostavbě, byť se to tak nemusí na první pohled zdát. Její podoba vychází z rysů historického domu, který tu stál do velké povodně roku 2000.

„Děti se učí rozlišovat mezi uměním a neuměním, poznávat krásu v obyčejných věcech, umět sladit barvy svého oblečení. Není úkolem lidové školy umění chrlit umělce, ale rozvíjet talenty.“

Jiří Škopek

Historie školy

původní název: Základní umělecká škola Jaroměř

autor: Milan Liskovský

stavitelé: Stamax Jaroměř

výstavba: 2000

Proměny v čase

1940 Újezdní hudební ústav

1947–1949 přechodně uzavřeno

1961 Lidová škola umění

1991 ZUŠ Jaroměř

2014 ZUŠ F. A. Šporka

V začátcích umělecké školy se vyučovaly pouze hudební obory, které mělo na starosti šest učitelů. Existovalo pět poboček – Josefov, Chvalkovice, Smiřice, Černožice a Velká Jesenice. Učilo se porůznu doma nebo v přízemí státní reálky. Svou první budovu umělecká škola získala v roce 1961 na Husově ulici v bývalé vile pana Kodeše. Roku 1961 přibyl výtvarný obor, od roku 1983 se vyučoval tanec a v roce 1988 byl založen literárně-dramatický obor – vzhledem k takovému rozvoji brzy pčestaly prostory vily dostačovat, a tak musely pro výuku být využívány také další vzdělávací objekty ve městě. V roce 1990 měla vila být vrácena v rámci restituce, škola však získala povolení budovu užívat po dobu následujích deseti let. V roce 2000 se ZUŠ měla přestěhovat do rekonstruovaného objektu Na Obci, jenže v témže roce přišla stoletá voda a dům bylo nutné strhnout. Na jeho místě vznikl historizující dům, vycházející z podoby starého domu, a do jeho zadní části byl přistavěn koncertní a taneční sál. Oplocení areálu ZUŠ je původní.

Hudební škola založena 1940, první ředitel Bohumil Bouda.

Začátky LDO nebyly snadné, učilo se ve škole Na Ostrově v suterénní učebně pozemků, kde byly právě sklizené brambory a cibule.

O taneční obor zpočátku nebyl zájem, od roku 1985 po osobním náboru se žactvo rozrostlo, v roce 1987 šlo o 88 žákyň a žáků. Učilo se v aule ZŠ Na Ostrova a v tělocvičně ZŠ Boženy Němcové, kde se začal vyučovat i balet. Roku 1997 byl založen soubor mažoretek, který se v roce 2001 kvalifikoval na mistrovství Evropy. Dnes se tanec nevyučuje.

Na Obci 142, Jaroměř

Základní škola Boženy Němcové

Základní škola Boženy Němcové je 9letá městská škola se dvěma budovami sloužícími zvlášť prvnímu a druhému stupni. „Malá Božena“, určená pro první stupeň, se nachází na Husově ulici, pojme 150 žáků, má družinu, malou tělocvičnu i venkovní hřiště a její třídy jsou moderně vybavené. Ve skutečnosti se skládá ze dvou budov adaptovaných na provoz školy v 70. letech 20. století. 

Budova druhého stupně se nachází v exponované pozici na hraně návrší lokality Na Ptákách. Jedná se o lokální dominantu, jejíž vnější výraz může působit mohutně až těžce. Přesto je fasáda plná zjemňujících detailů. Pozoruhodné je zastřešení budovy s věžičkou nad hlavní hmotou budovy a navazující křídlo tělocvičny, které se tváří téměř jako přidružená kaple. Škola má historické interiéry, ale jinak je moderně vybavena a dokáže zajistit výuku 450 dětí.

Historie školy

původní název: Měšťanská škola dívčí 

autor: Antonín Křivánek

(7. 6. 1873 v Pendrově – dnes součást Rosic u Brna)
narozen v rodině havíře Josefa Křivánka
29. 5. 1908 získal stavitelskou koncesi v Praze, kde také bydlel na Novém Městě pražském č. p. 1999/II
zúčastnil se řady architektonických soutěží (1907 – návrh budovy c. k. státní průmyslové školy v Plzni, 1908 – návrh okresní nemocnice v Kroměříži, 1909 – přístavba radnice v Železném Brodě, 1910 – návrh obecné a měšťanské školy dívčí ve Slaném, 1911 – řešení městské dvorany v Červeném Kostelci, 1914 – návrh obecné školy na Smíchově)
1908 – budova ústřední domek továrny Orenstern a Koppel v Libni
1908 – obytný dům ve stylu geometrické secese č. p. 780/VIII v Libni
1911 – spolu s Jaroslavem Vondrákem projekt na rekonstrukci hotelu Beránek v Náchodě

stavitelé: Josef Máša, Josef Fňouk a Oldřich Liska

výstavba: 1913–1914

„Stavba nové dívčí školy je nutnou a neodkladnou, a proto budiž s přípravnými pracemi započato.“

zastupitelstvo města Jaroměře 

Na rozdíl od chlapců si jaroměřské dívky na svoji měšťanskou školu musely počkat až do roku 1888. V roce 1901 byla dívčí měšťanská škola sloučena s dívčí obecnou školou, ale samostatná školní budova stále chyběla. Neodkladné přípravy k její výstavbě započaly až po roce 1910, a to výběrem vhodné lokality v části města zvané Na Ptákách. Projekt byl v první fázi zadán konkrétním architektům, ale nové městské zastupitelstvo se rozhodlo vybrat projektanta konkurzem. Vybraný autor, Antonín Křivánek z Prahy, oslovil městské zastupitele nejen kvalitou svého návrhu, který byl proveden v duchu secese, ale také nejnižší cenou. Oficiální kolaudace stavby proběhla v říjnu roku 1915, ale vyučování v nové školní budově započalo již na podzim 1914.

Druhá budova je bývalou tiskárnou pana Nejedlého, která se v roce 1935 adaptovala pro potřeby živnostenské školy, v roce 1948 budovu přebral Okresní národní výbor, později tu byl internát zemědělského učiliště a roku 1972 se z budovy stává škola pro děti sovětských armád. Takto objekt fungoval do roku 1991. Po odchodu sovětských armád město budovu opravilo a poskytlo Základní škole Boženy Němcové, která zde sídlí od roku 1993.

Zajímavosti

• Možnosti vzdělání dívek nebyly zpočátku srovnatelné s možnostmi chlapců. S ohledem na budoucí životní roli dívek byly upřednostňovány tomu odpovídající speciální předměty, zvláště pak ruční práce. Pro dívčí školy byly často vydávány i speciálně upravené učebnice.
• S výstavbou velké Boženy souviselo i vytvoření průkopu do lokality Na Ptákách a vybudování nové cesty. Byla zvažována také úsporná varianta pěšího zpřístupnění, ale naštěstí byli tehdejší radní města dostatečně osvícení. Autorem návrhu cesty je Vladimír Fultner.
• Návrh byl schválen již v roce 1911, ale Antonín Křivánek nestíhal vyhotovit plány z důvodu fyzické indispozice. Navíc chyběly finance, protože se stavba prodražila vytvořením přístupu.
• Škola se stavěla velmi rychle, protože v roce 1914 vypukla první světová válka a chlapecká i řemeslná škola byly zabrány pro potřeby vojska. Zřejmě i z tohoto důvodu byla kolaudace odložená.
• V plánu bylo umístit do školy 4 sochy ctností, které by krášlily interiér budovy. Umělci, kteří je měli ztvárnit, chtěli 140 korun za účast v soutěži, což se jevilo jako příliš.
• Interiér malé Boženy zdobí plastiky akademického malíře Františka Krebse.

„Malá Božena“: Husova 287, Jaroměř

„Velká Božena“: Husovo náměstí 352, Jaroměř

Střední škola řemeslná

Střední škola řemeslná nabízí řadu oborů, které lze zařadit mezi tradiční. Zabývá se prací se dřevem, kovem, hlínou, látkami, ale i se stroji. Jedná se o státní školu, jejímž zřizovatelem je Královéhradecký kraj. Řemeslná škola sídlí v klidné vilové čtvrti Na Ptákách a patří k ní parčík, internát a tělocvična v docházkové vzdálenosti. Škola disponuje ještě dílnami na Husově ulici. Vybavení školy je rok od roku na vyšší úrovni a její žáci získávají řadu ocenění v mezioborových soutěžích. 

Areál řemeslné školy sestává ze dvou objektů, při čemž budova školy je ve tvaru písmena E a budova dílen uzavírá dvůr. Hlavní stavba je pojata v historizujícím stylu neorenesance. Na první pohled zaujmou zdobné štíty, včetně štítů nárožních, výrazné bosování a sgrafita na čelní fasádě do parku. Fascinující je výzdoba či výstava v interiéru budovy, která je tvořena výtvory žáků.

Historie školy

původní název: C. K. Všeobecná škola řemeslnická

autor: František Hellmann

František Hellmann se narodil 6. ledna 1845 v Písku a zemřel 15. srpna 1925 v Praze. Hellmann byl český stavitel a architekt působící především v Jaroměři, ale i jinde ve východních Čechách. Mezi jeho nejznámější dílo patří hradecké Adalbertinum.

stavitelé: Jindřich Labouťka – Josef Novotný

výstavba: 1905–1906

„Učitel – praktik, chce-li, aby jeho vyučování bylo pro žáka záživné, musí se snažiti, aby toto bylo životné, to znamená, že nesmí býti zastarale strnulé a že musí býti vedeno vždy novými směry řemeslnými. – Prostě učitel musí své vyučování přizpůsobiti době. Proto také v mnohých případech se stávají učebnice bezpředmětnými.“

VěstnÍK kovářů a podkovářů

Proměny v čase

C. k. všeobecná škola řemeslnická byla v Jaroměři zřízena již v roce 1886 (vyučování začalo až v roce následujícím), avšak samostatné školní budovy se jí dostalo až na počátku následujícího století. Původně navržené místo pro stavbu vedle bývalého podkostelního mlýna se ukázalo jako zcela nevhodné a obecní zastupitelstvo se tak rozhodlo pro pozemek v dosud nezastavěném území jižně od města. Jednopatrová budova ve tvaru písmene „E“ se středovým schodišťovým rizalitem a s hlavním vstupem při východní straně pak iniciovala rozvoj této lokality zvané „Na Ptákách“, kde v poměrně krátkém čase vznikla na základě regulačního plánu vypracovaného významným architektem Dušanem Jurkovičem výstavní vilová čtvrť. Na neorenesanční reprezentativní stavbu navazovala na západní straně přízemní část s nezbytnými dílnami. Na svou dobu se jednalo o velmi dobře vybavenou školu pro výuku řemeslnického dorostu, což bylo podpořeno i kvalitním učitelským sborem. Úspěšný start školy v nové budově byl však poměrně záhy přerušen v souvislosti se zákonem č. 286/1924 Sb. o úsporných opatřeních ve veřejné správě. Jaroměřská škola byla zrušena a její činnost přenesena do Hradce Králové. V omezené formě však výuka řemeslného dorostu pokračovala i nadále, aby se po letech vrátila opět v plné síle.

„Stavba nádherné a monumentální budovy pro c.k. státní řemeslnickou školu pokročila tak daleko, že v minulých dnech dosaženo bylo rovnosti. Ač počato s pracemi značně pozdě a časté deště zdržovali práci, přes to podnikatelé pp. Novotný a Labouťka nešetřili ani námahy, ani obětí hmotných, aby dokončili dílo, jež bude okrasou města.“

Stavitelské listy, 1906, ročník 2, 6. 1. 1906, číslo 1

Zajímavosti

• východní průčelí budovy je zdobeno sgrafity zobrazujícími významné osobnosti (Michal Ránek, Karel Slavoj Amerling, August František Brauner, Václav Hollar, Jan Amos Komenský, Matěj Rejsek, Josef Ludvík František Ressel, Karel Václav Zenger)
• k žákům školy patřili i malíř František Kupka a sochař a medailér Otakar Španiel
• profesorem školy byl také autor meteorologického sloupu na náměstí v Jaroměři nebo sochy legionáře Halbicha – sochař Miloslav Vávra
• na škole vyučoval významný architekt Milan Babuška
• prvním ředitelem školy byl propagátor odborného školství Alois Studnička
• první česká průmyslová škola vznikla v Praze už v roce 1857 a tzv. všeobecné školy řemeslnické vznikaly u nás od roku 1885 jako zvláštní typ učebních zařízení, který měl být průpravou k odbornému vzdělání pro řemeslnickou mládež a byli do nich přijímání chlapci, kteří ukončili 12. rok věku a absolvovali 6. ročník obecné školy alespoň s dostatečným prospěchem
• dívky navštěvovaly řemeslnou školu od roku 1899

Studničkova 260, Jaroměř

Městská škola (Josefov)

Historie josefovské školy je nerozlučně spjata s historií samotného pevnostního města, které bylo od počátku obýváno nejen vojskem, ale i civilním obyvatelstvem. Součástí nezbytné „občanské vybavenosti“ tak musela být rovněž škola. Ta triviální byla zřízena již v roce 1786, avšak co se týká jejího sídla, lze hovořit spíše o škole putovní, stěhující se v rámci pevnostních hradeb z místa na místo. Dětí přitom v Josefově rozhodně nebylo málo. Podle údajů školní knihy z roku 1826 navštěvovalo triviální školu 242 dětí. Na vlastní školní budovu si však josefovské děti musely počkat až do roku 1844.

Historie školy

autor: Václav Jirásek
výstavba: 1843–1844

Proměny v čase

1786  škola triviální

1844  škola městská

1867  škola hlavní

1908  chlapecká měšťanská škola

1925  škola Masarykova

1978  výstavba nové školy za městem

1986  Dům dětí a mládeže

Zajímavosti

• první josefovskou školou byla plukovní chlapecká vychovatelna (Regiments-Knaben-Erhiehungshaus) zřízená v roce 1782 pro syny zasloužilých vojáků a poddůstojníků ve věku 6 až 18 let a připravující žáky pro budoucí kariéru v armádě
• jedním z prvních učitelů josefovského vojenského ústavu byl národní buditel a rodák ze Solnice Michal Silorád Patrčka (1778–1838)
• současně s českou školou byla v Josefově v letech 1880 až 1919 provozována také německá škola, kterou však navštěvovaly i české děti, například děti železničních zaměstnanců a úředníků
• stavitel josefovské školy Václav Jirásek (1799–1863) se nejspíše podílel také na průzkumech kostela sv. Mikuláše v Jaroměři
• první škola byla v Josefově byla ještě před pevností – škola na Plese je zaznamenána již od roku 1619 a při založení pevnosti musela být zbořena

 Školní č. p. 95, Josefov

Praktická škola, základní škola a mateřská škola Josefa Zemana

Škola sídlí v historickém jižním křídle důstojnického pavilonu od roku 1983. Budova se nachází nedaleko městské vodárny a její výraz odpovídá době výstavby pevnosti. Stavba dříve sloužila jako německá škola, později česká. Praktická škola, základní škola a mateřská škola Josefa Zemana vznikla v roce 1996 a jejím zřizovatelem je Královéhradecký kraj. Tato škola zajišťuje základní vzdělání, dále nabízí speciálně pedagogickou péči dětem a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a dále zájmové vzdělávání. Právě zájmová činnost je specifická pro tuto školu, kde je více ročníků v jednom oddělení. Škola pomáhá žákům s　různým druhem postižení a vytváří podmínky pro vzdělání, odbourává komunikační bariéry mezi žáky z různých etnik a seznamuje je s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. V neposlední řadě podporuje představy dětí o možnostech vyučení v různých oborech.

Historie školy

Po zrušení zde byly zřízeny 2 třídy české školy a opatrovna pro malé děti. Místní školní radou bylo navrženo, aby se jmenovala Komenského škola.

Komenského 392, Josefov

Základní škola Josefov

Josefovská škola vznikla v 70. letech 20. století jako uzavřený areál na okraji města. Škola tak disponuje klidem, světlem a prostorem. Na první pohled zaujme rozlehlost areálu, která je charakteristická pro výstavbu v dané době, stejně jako konstrukční řešení staveb zakončených plochou střechou. Nosná konstrukce dále umožňuje uplatnění pásových oken, což je využito na hmotě se šatnami a hmotě sportovní haly. Všechny části areálu jsou stavebně propojeny, takže je možné suchou nohou dojít do jídelny nebo do tělocvičny. Mimořádně vybavený je exteriér školy, v němž se nachází běžecký ovál s velkým hřištěm na fotbal, malé travnaté hřiště, dopravní hřiště, venkovní učebna, bazén. 

Základní škola je dobře vybavená, komfortní. Do školy se vejde až 650 dětí, do družiny 100. 

autor: ing. arch. Zdeněk Gabriel

stavitel: Pozemní stavby Rychnov nad Kněžnou

výstavba: 1974–1978

Typicky pro svou dobu provázela výstavbu školy řada organizačních a materiálních nedostatků, a proto se protáhla téměř na 4 roky. Slavnostní otevření se uskutečnilo dne 3. září 1978.

Vodárenská 370, Josefov